S šéfredaktory populárních serverů nad populárními tématy

V tomto rozhovoru si můžete přečíst názory šéfredaktorů populárních českých serverů na populární a diskutovaná témata. Zastoupeny jsou servery Slunečnice, Emag, Připojte se a Info-koktejl. Otázky se týkají rozličných oborů, jako jsou technologie, kultura, cestování, historie, politika a jiné.

V tomto rozhovoru si můžete přečíst názory šéfredaktorů populárních českých serverů na populární a diskutovaná témata. Zastoupeny jsou servery Slunečnice, Emag, Připojte se a Info-koktejl. Otázky se týkají rozličných oborů, jako jsou technologie, kultura, cestování, historie, politika a jiné.

Na otázky odpovídali: šéfredaktor sekce "recenze a tipy" na serveru Slunečnice.cz - Ondra Špulák, dále šéfredaktor serveru Emag.cz - Saša Doktor, dlouholetý šéfredaktor serveru Připojte se - Vítek Zatloukal a do kolotoče otázek jsem se zapojil i já, jakožto šéfredaktor serveru Info-koktejl.

Jaká je podle vás nejužitečnější technická novinka posledního desetiletí?

O. Š. - Za nejužitečnější technickou novinku považuji GPS navigaci v civilním využití. Kořeny technologie GPS sahají sice hluboko do sedmdesátých let minulého století, kdy se jednalo o vojenský projekt. K civilnímu využití ji lze však využívat až v poslední době. Proč jsem zvolil právě ji? Mohl jsem si přece vybrat např. Bluetooth, WiFi, nebo Apple iPhone... Jelikož jsem schopen zabloudit téměř kdekoliv, stala se GPS navigace mým samozřejmým společníkem na cestách a pro mne je tak daleko užitečnější, než dotykové ovládání v revolučním mobilu.

S. D. - Pro mne osobně je to rozšíření rychlého mobilního připojení k internetu. Ať už se jedná o veřejně dostupné free wi-fi nebo připojení přes EDGE a 3G sítě.

V. Z. - Myslím, že na posouzení užitečnosti technické novinky je deset let málo. Snažil jsem se vůbec si na nějakou užitečnou nebo alespoň zajímavou novinku posledního desetiletí vzpomenout, ale vždy jsem dospěl k tomu, že je tady mnohem déle, jen se teď masověji rozšířila. A v tom si myslím, že je užitečnost technických novinek, aby sloužily co největšímu počtu lidí a ulehčily jim život, nebo jej dokonce zachránily.


J. Š. - Podle mě je nejvýznamnější technickou novinkou poslední dekády civilní verze GPS navigací. Jejich cena se navíc v posledních letech rapidně snížila, takže nyní si je může dovolit prakticky každý a tím pádem odpadají nepraktické a zpravidla dosti drahé papírové mapy. Je to zkrátka úžasná záležitost pro každého, kdo nechce bloudit…

Jak se díváte na současnou českou politickou situaci a jaká řešení by bylo podle vás dobré přijmout pro případná zlepšení, či změny?

O. Š. - Abych řekl pravdu, tak jsem ze současné politické scény dosti zklamaný. Naši páni politikové se neustále dohadují o tom, kdo nese větší díl viny, avšak nikdo nepřináší konstruktivní řešení vzniklých problémů. Myslím, že nejlépe tento stav vystihuje hudební skupina Žlutý pes ve své písni Poslední lžíce. Abych se však vrátil k tématu, osobně k volbám chodím pravidelně a vždy se snažím svým hlasem ukázat, že mi osud naší země není lhostejný. Cítím z toho však jakousi bezmoc, boj s větrnými mlýny. V politice vládnou, zdá se mi, stále ti samí lidé a pokud nedojde k jejich obměně, pak se obávám, že se ledy neprolomí. Jaké by bylo vhodné řešení? To je zapeklitá otázka. Nejdůležitější asi je, aby poslanci a senátoři začali méně hledět na své zájmy a začali se zabývat problémy celé společnosti.

S. D. - Myslím, že si každý dokážeme představit, že by naši politici jednali lépe, efektivněji a více se věnovali každodenním potřebám běžných lidí. Na druhou stranu nikdy nelze vyhovět všem, a pokud kdokoli chce jakkoli změnit stávající stav je k tomu jediná fungující cesta – osobní aktivní přístup.

V. Z. - Politické dění sleduji spíš zpovzdálí a politiku beru jako nutnou součást života. Mám bohužel pocit, že spoustě politiků jde především o vlastní blaho než o prosperitu země a jejích obyvatel. Jsem znechucen neustálými tahanicemi politických stran a jejich neschopností se dohodnout téměř na čemkoliv. A to ani nemluvím o vzájemném napadání a urážení. Obávám se, že jen přijmout nějaké řešení nestačí, je to především o lidském přístupu a ten jen tak snadno změnit nelze.

J. Š. - Z české politické scény mám čím dál tím víc pocit, jako bych se díval na nějaké teatrální vystoupení, ve snaze o ztvárnění některé tragédie a navíc dosti nevkusně a s trapnými komediálními prvky. Naše politická scéna na mě působí velmi negativním dojmem, což má za následek především neustále se zvyšující agresivita volebních kampaní a neustálé napadání kohokoliv za cokoliv. Nelíbí se mi postoj pravice, ale postoj levice se mi nelíbí ještě o mnoho víc. Parta s panem Paroubkem v čele to už zkrátka přehání se svou arogancí nasáklou snůškou diktátorských póz a despotických výroků.

Jediné řešení vidím v politickém modelu z dob římské republiky, kde politické úřady vykonávali lidé bezplatně (většinou aristokraté) a takto by bylo zajištěno, že budou politici více myslet na lidi, kteří je volí a ne jen na koryta. Momentální způsob je totiž více fraškou a hrou na demokracii, než demokracií skutečnou…

Jaký je váš názor na softwarovou kriminalitu a v čem tkví podle vás „nosné kořeny“ tohoto problému?

O. Š. - Situace týkající se softwarové kriminality je poměrně složitá a v naší zemi je míra této kriminality stále dosti vysoká. Dokonce by se dalo říct, že je do jisté míry alarmující. Hlavní důvod, proč lidé za software nechtějí platit, spatřuji v tom, že si společnost navykla na stav, kdy si lze jednoduše (a zcela zdarma) software nelegálně pořídit na internetu. Dalším důvodem, proč je páchání softwarové kriminality v naší zemi tak běžné, by mohla být vysoká pořizovací cena, kterou musí lidé vynaložit při koupi některých produktů. S tím také nepřímo souvisí další faktor. Řada uživatelů si zřejmě neuvědomuje, že stejný kus práce dokáže vykonat jak placený produkt, tak i jeho freewarový kolega. Uvedu příklad: Domácímu uživateli bude na úpravu jeho fotografií stačit program Picasa. On však chce raději Photoshop, protože ten používá jeho kolega. Všechny funkce Photoshopu však tento uživatel stejně nikdy nevyužije a navíc se dopustí trestné činnosti.
Lidé by měli za software řádně platit, neboť se jedná o produkt, jako každý jiný. Je zde však problém, že se jedná o věc „nehmotnou“ a lze jej velice snadno kopírovat. Jde vlastně o jakýsi začarovaný kruh.

S. D. - Pokud se zaměříme na softwarovou kriminalitu jako na nelegální instalace softwaru, pak zde jde jednoznačně o krádež, a takovéto jednání nelze než odsuzovat. Kořeny jsou podle mne jasné – jednoduchá dostupnost a skutečnost, že mnoho lidí mylně nepovažuje nelegální používání „nehmotného“ softwaru za něco špatného.

V. Z. - Ukrást program je podle mě stejné jako ukrást jakoukoliv jinou věc. Jenom obecné vnímání je k softwarovému pirátství shovívavější. Krádež má většina lidí přece jen spojenu s hmatatelnou věcí, ale zkopírováním programu (filmu, hudby), přece žádnou věc nekradou. A když už si koupili počítač, tak přece ještě nebudou vyhazovat peníze za software. Napomáhá tomu i pocit, těžko říct, jestli oprávněný, že ceny software jsou příliš vysoké. Je otázkou, nakolik by snížení cen snížilo softwarové pirátství.

J. Š. - Tento problém má u nás poměrně stabilní podhoubí, které je způsobeno hned několika faktory. Prvním je stále ještě patrný zatuchlý závan komunismu, který neřešil něco takového, jako jsou autorská práva (proto u nás bylo za hluboké totality znásilněno mnoho skvělých zahraničních hitů špatným českým překladem). Další je ten, že Češi jsou národ vynalézavý a prostě se jim nechce platit za něco, co je s trochou šikovnosti možné stáhnout z internetu (čímž tento postoj rozhodně neobhajuji). No a za další je to skutečně nešikovná cenová politika, kterou nastavil především ochranný svaz autorů a další naprosto zbytečné spolky zlodějů, kteří berou na hůl jak samotného interpreta (v případě hudby), tak i koncového spotřebitele. Ceny nosičů jsou velmi vysoké a s průměrným platem si jen těžko dovolíte to, co byste rádi (například legální Photoshop, Sony Vegas atp.).

Které tři historické okamžiky osobně považujete za největší omyly lidstva?

O. Š. - Jako opravdu veliký omyl považuji obě světové války. Další omyl tak trochu souvisí s prvním zmíněným. Jako skutečně veliký přehmat lidstva bych chtěl uvést svržení atomové bomby na Nagasaki a Hirošimu. Na třetí místo bych rád zařadil zničení Aralského jezera z důvodu závlahy plantáží. Toto jezero se z vzniklé situace asi již nikdy nevzpamatuje.

S. D. - Žádné.

V. Z. - Tak to si naprosto netroufám posoudit. Nikdy nemůžeme vědět, jestli by bylo lepší, kdyby se nestalo to, co se stalo. Nebylo prvním omylem už to, že se člověk vůbec vyvinul? Mohl se snad vývoj ubírat jinudy? Kdyby lidstvo vyhynulo, vyvinulo by se „nové lidstvo“ do jiné podoby?

J. Š. - Na tuto otázku není jednoduché odpovědět a osobně si myslím, že přehmatů v lidských dějinách byla celá řada. Jedním z těch nejpalčivějších je zřízení instituce svaté inkvizice, která nese odpovědnost za milióny vražd v rámci křesťanské propagandy. Dalším je dle mého názoru druhá světová válka, společně s tím, co přišlo po ní, tedy dělení Evropy „Železnou oponou“. A přehmat, č. 3? Absolutní netolerance a devastace přírody, která má za následek globální oteplování, ozonové díry a další nebezpečné efekty, které člověk způsobil a člověk si je také odskáče…

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také