Reality show a jejich vyčpělost

Něco, k zamyšlení nad současným celosvětovým fenoménem jménem "reality show". Lidé je milují, protože rádi sledují osudy lidí, kteří jsou stejní jako oni sami. Má ale tato záležitost skutečně nějaký pozitivní přínos?

Práce s internetem je pro mě denní chleba. Každý den pustím počítač, přečtu si e-maily a zkontroluji novinky na svých oblíbených serverech. Každý den používám internet na práci i na zábavu. A každý den se pořád dokola setkávám s jedním a tím samým negativním zážitkem. Je úplně jedno, na který „zprávařský“ server zavítám, ale téměř odevšad se na mě doslova valí titulky typu – Martin Hranáč má nového přítele ; Exvyvolená Marcy se opila ; ExVyVolený Emil Zajac: Udělá pro peníze cokoliv? Sámer Issa: Hustě se naváží do Agáty! a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Téměř okamžitě po dočtení těchto stereotypních titulků mi ale na mysli vytane odpověď – No a co? Koho to zajímá? Koho zajímá sexuální orientace Martina Hranáče, nebo to, jestli jistý Emil Zajac skutečně udělá pro peníze cokoliv? Hnidopich a rýpal by asi odvětil, že velké procento našeho národa tyto skutečnosti zajímají, ale proč proboha? Copak jsme skutečně národ prachsprostých konzumentů?

Reality show jako takové jsou dle mého názoru dílem geniálního člověka. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Vezměme si třeba výše zmíněné Vyvolené, nebo Big Brother. Televize do těchto projektu nalijí poměrně málo peněz (vzhledem k obrovské rentabilitě) a zároveň vyberou, nebo nechají vybrat soutěžící rukou diváka. Obojí má svoje opodstatnění a výhody. Účastníci, kteří jsou vybíráni televizí jsou přesnými archetypy lidí, které chce průměrný divák na obrazovce vídat a se kterými se může ztotožnit. Tato selekce není dílem náhody, ale stojí za ní práce psychologů, kteří vyberou ty objektivně nejzajímavější uchazeče, kteří by jednak pokud možno měli splňovat kritérium vizuální přitažlivosti, tedy to, aby se divákovi líbili, zároveň by neměli být moc pasivní v otázce rázné výměny názorů a v neposlední řadě musí mít kladný vztah k sexu, protože jak známo – sex vždycky zvyšoval sledovanost ze všeho nejvíc.

Na druhé straně tábora stojí reality show, která nechá při výběru volnou ruku divákům, kteří následně určí, kdo se do vily podívá a kdo nikoliv. Logickou cestou se nabízí odpověď, že nechat volbu na divákovi je ideální a z hlediska sledovanosti tou největší zárukou, ale tady jde spíš o to, jestli věříte víc znalostem psychologů, nebo věrnosti diváka. Zatímco psycholog ví, jaké typy lidí jsou pro běžného diváka nejatraktivnější, tak u diváckého výběru není jisté, jestli onen divák zůstane svému „hrdinovi“ věrný, jestli ho třeba nezačne rychle štvát a jestli proto není lepší nechat vše na zkušené ruce psychologově.

Abych ale dokončil myšlenku... Reality show tohoto typu je vskutku geniální investice, protože za relativně nízký peníz získáte desítku, možná dvacítku nových „celebrit“, o kterých budou média moci psát a vy jakožto „majitel“, těchto lidí na nich budete moci dále „vařit“ těžké peníze. Hvězdička je ráda, že se o ní mluví, že se o ní píše a hlavně, že je o ní zájem. Po čase máte proto možnost spatřit postupnou změnu hladiny ega z toho zpravidla relativně nízkého až kajícného ega na to hvězdné a patřičně nabubřelé ego. V praxi to znamená asi tolik, že ten vyjukaný mladík, který ještě před půl rokem děkoval porotě za to, že ho poslala do dalšího kola pěvecké soutěže se ve finálové desítce pře s porotci a toho nejpovolanějšího dokonce nařkne z nedoslýchavosti. Opět bych mohl jmenovat spoustu takovýchto modelových situací a to opravdu nejsem pravidelným divákem těchto nevkusných estrád. Netvrdím, jako to dělají někteří, že jsem „to“ nikdy neviděl a že „to“ ignoruji, protože ono to ani při nejlepší vůli není dost dobře možné. Pravidelně jsou mi totiž díky všemocnému internetu jako na podnose servírovány informace o nových milencích Martina Hranáče a jiných s prominutím nýmandů, takže si následně uvědomuji, že žít mimo svět tohoto mediálního braku by znamenalo odstěhovat se někam na jižní pól mezi tučňáky, nebo do rovníkové afriky do luxusní chatrče z bláta a bambusové trávy. Je zkrátka nezpochybnitelným faktem, že mediální masáž funguje a že funguje opravdu skvěle. I kdybyste totiž čistě náhodou přijeli do Čech odněkud, kde se vás média nedotýkala, tak tady po pár týdnech u internetu budete naprosto skvěle vědět, kdo vypadl z vily, nebo kdo postoupil do dalších bojů o srdce zajištěného milionáře a to podotýkám - stačí pouze sledovat zprávy, protože to, že budete tyto novinky aktivně vyhledávat se samozřejmě nepředpokládá…

Tímto svým myšlenkovým censem v žádném případě nechci soudit ani lidi, kteří v takovýchto „podnicích“ vystupují, ani ty, kteří je při tom sledují, protože taková pravomoc mi nepřísluší. Vím, že často přijde člověk unavený domů a potřebuje si na chvíli vyčistit hlavu a alespoň na okamžik lidově řečeno „vypnout“. Ale proboha lidi - nevypínejte celý život! Lidský mozek je unikátní „stroj“, který ale dokáže tyhle s odpuštěním „kraviny“ filtrovat jenom do určité míry a nikdo z nás nemá zapotřebí řadit se do konzumního stáda, které „žere“, co mu televizní „chovatel“ předhodí. Mě samozřejmě nepřísluší nikomu z vás v těchto věcech radit, ale jenom bych rád poukázal na to, že mimo televize je tolik možností, jak si odpočinout a nejde jen o knížky nebo sport. V žádném případě nechci nikoho z vás nabádat k tomu, abyste tyto reality show ignorovali, protože je to jednak téměř nemožné, ale spíš bych chtěl říci, že je dobré tyto pořady sledovat okrajově, protože pak si na tuto věc uděláte objektivní názor, jelikož když uvidíte kusé reakce některých jedinců z těchto pořadů bez patřičného kontextu, tak mnohdy pochopíte, že člověk, který by se při pravidelném sledování třeba stal vaším „oblíbencem“ je ve skutečnosti pouze omezený hlupák, který by se měl televiznímu vysílání vyhnout tím největším obloukem…

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 2 uživatelů

čtěte také