Internet svědkem fenomenálního růstu RPG světů

On-line hry jsou, zejména mezi mladší generací, populární už hodně dlouho, v poslední době se zájem soustřeďuje na RPG hry, v nichž si hráč pěstuje a cvičí svou postavu. Vývojové týmy se předhánějí v rozsáhlosti prostředí a dosažení prakticky neomezených možností. Čeká nás boom on-line RPG her?

Pokud si ještě vzpomínáte, na našem serveru byl před nedávnem uveřejněn článek o online hraní na internetu (1. díl, 2. díl, 3.díl). No a pokud jste v této tématice trochu sběhlí, nebo jste alespoň četli tento konkrétní článek, tak vám to rozhodně bude k dobru, protože dneska si povíme něco málo o rozšiřujícím se fenoménu RPG (Role Playing Game) her. Ale všechno pěkně popořadě.

Jen v obecné specifikaci připomenu, že RPG, tedy "role playing game" je konkrétní typ hry, který je založen na dynamickém vývoji vašeho hrdiny, investic do jeho vlastností, schopností a výbavy. Jak tak postupujete dál a dál, tak se váš hrdina zdokonaluje a vy můžete v rámci nabídky a možností hry rozhodnout o jeho eventuální profilaci. Některé hry nabízejí na začátku pouze výběr postavy s konkrétním zaměřením kdy si tuto postavu následně vylepšujete.

V poslední době se ale stále častějším trendem stává univerzální postava, kterou si v rámci fyzických kvalit přizpůsobíte k obrazu svému a následně si můžete rozvíjet právě ty vlastnosti, které chcete. To znamená, že když vás baví víc bojovat na blízko, tak budete dávat peníze do kvalitních mečů a bojovým kouzlům se vyhnete obloukem. Naproti tomu takový čaroděj místo sekery, či palcátu bude vládnout především magií a telekinetickými schopnostmi. Je to zkrátka obrovský potenciál a je jen na autorech, jak ho uchopí, jak ho pojmou a jak se ho zhostí. A právě v tom tkví ta geniální podstata RPG žánru, která v současné době způsobuje onen boom ve světě počítačových her.

Geneze vzniku, aneb jak to všechno začalo…
Pokud nepočítáme ty nejstarší klasiky typu Dungeon Master, Dungeon Siege a další, které v podstatě tento žánr vytvořily, nicméně tím pravým otcem nefalšovaného RPG žánru je Diablo. Tato legendární klasika vznikla již v roce 1996 díky vývojářům z firmy Blizzard Entertainment (skupina Blizzard North), kteří mají na svědomí takové klasiky, jako je kromě Diabla třeba Starcraft, nebo série Warcraftu. V době, kdy Diablo vyšlo, tak přinášelo do herního světa jednu dosud poměrně vzácnou vlastnost. Pokud pomineme na tu dobu velmi kvalitní grafiku, tak to byla především úžasná a návyková hratelnost s neuvěřitelným spádem snoubená s faktem, že Diablo je ve své podstatě úplně triviální a přitom vskutku geniální. V této době pomalého a drahého internetu ani moc nejde hovořit o masivní podpoře a hraní Diabla v multiplayeru a přes internetu, protože kromě tohoto negativního faktu mělo i velmi krátký multiplayer a tak se svého internetového kralování dočkala o čtyři roky později.

Rok 2000 se nesl ve znamení pokračování Diabla, který se již honosil plnou podporou multiplayeru a z tohoto důvodu také vznikl tzv. Battlenet, což je Blizzardovská síť určená pro online hraní jejich her. Diablo II se navždy zapsalo zlatým písmem do kroniky jménem internet, protože se jedná o jednu z nejhranějších her všech dob. Vývoj šel ale dál a v českých i moravských řekách od té doby až do dneška uplynulo mnoho vody. Je ale faktem, že nebylo vytvořeno zas až tak závratné množství RPG her. Zatímco 3D střílečky vývojářské týmy chrlily jak na běžícím pásu, RPGček jsme se dočkali maximálně tak ve dvou vypodobeních v jednom roce. V posledních pár letech se ale mince začíná pomalu otáčet a z okrajového žánru se stává skutečně masová záležitost a především velký byznys. Nicméně než se pustíme do analýzy současného dění, nemohu nezmínit jen heslovitě několik skutečných klasik na poli RPG žánru, které k této kategorii neodmyslitelně patří. Byly to hry jako Baldur´s Gate, Planescape Torment, Icewind Dale a nebo tak dokonalé záležitosti jako Neverwinter Nights, popřípadě synonymum pro nirvánu RPG žánru v podobě kultovní legendy Fallout.

Z aktuální současnosti
Jak už jsem nadhodil výše a jak už jste určitě sami vytušili z nadpisu článku, RPG žánr zažívá tzv. „restauraci“, čili jakousi novou obrodu. Tento termín je ale malinko zavádějící především z toho důvodu, že tento žánr ještě nikdy takovýhle „boom“ nezažil a je to tedy do jisté míry unikátní jev. Takovéhle masivní rozšíření konkrétního herního žánru jsme do této chvíle mohli vidět jen u FPS (first person shooter), možná trochu se strategiemi, ale nikdy by mě nenapadlo, že budou autoři chrlit taková kvanta tohoto druhu her. Pokud se ovšem ptáte, co byl onen podnět této konkrétní změny, tak bych si troufl tvrdit, že za vším stojí firma Bethesda Softworks a jejich The Elder Scrolls IV – Oblivion. Tato notoricky známá hra totiž znamenala absolutní přerod v rámci tohoto žánru.

Do té doby bylo všechno v RPG hrách víceméně předskriptované a hra přímo hráči říkala: „tak, teď půjdeš z bodu A do bodu B a cestou se stavíš v bodech C a D, abys zjistil, kde se nalézá lokace E“ - určitě chápete, kam tím mířím. Hry byly prostě až moc strnulé a vodily hráče „za ručičku“ od začátku až do konce. Oblivion ale jako jeden z prvních – ne-li první v moderní době v žánru RPG přichází s tím, čemu se v herní branži říká „sandbox“, neboli pískoviště.

Sandbox je ve zkratce termín, který vystihuje to, že hra nechá hráče dělat si v podstatě co chce a drží se jen nějakých okrajových příběhových linií, ale rozhodně nechce hráče nějak omezovat – naopak mu dává patřičný prostor. Je také třeba zmínit, že Oblivion je první (alespoň co já vím), kdo přišel v žánru 3D RPG her s tím, že když se rozhlédnete po krajině a vidíte v dálce hory, tak to nejsou jen textury, ale skutečně tam můžete dojít. To je právě jeden z těch prvků v rámci „sandboxu“ – hlavně neomezovat hráče.

My můžeme ale jen jásat, protože takováhle hra je pro nás rozhodně příjemnější. Pro autory to má ale daleko větší zádrhel především v tom, že když do své hry onen „sandbox“ implementují, tak je pak velmi obtížný betatesting, tedy testování a odstraňování chyb před oficiálním vypuštěním do prodeje, protože testeří prostě nemohou vyzkoušet všechno, co lze v herním světě udělat. V takovém případě proběhne pečlivý betatesting až na počítačích hráčů, na jejichž podněty vyjde opravný patch, který zalepí eventuální díry v herním systému. Ještě k onomu systému pískoviště bych rád zmínil, že s něčím podobným se můžeme setkat i u Falloutu, kde sice questy, tedy úkoly byly pevně dány, nicméně bylo jen na hráči, v jakém pořadí je splní a jestli se rozhodne udělat to, co po něm NPC(počítačem řízená postava) žádá a nebo si postaví hlavu a udělá to jinak.

Na systému sandboxu se snaží stavět většina dnešních RPG, protože Oblivion byl opravdu velmi kladně hodnocen a tento systém je hodně populární. Na druhé straně stojí klasické „diablovky“, jako je třeba Titan Quest, což je naprostý klon Diabla včetně totožných hotkeyů.

Ale zpátky k tomu podstatnému. Sandbox umožňuje hráči „vyblbnout se“ a zároveň poskytuje dostatečný prostor pro vlastní iniciativu a právě proto je ideální do rozlehlých světů, protože jeho potenciál dokážete využít až teprve v partě kamarádů v rámci multiplayeru. S tím také počítají autoři, a proto se snaží vytvořit co nejatraktivnější světy, kde se hráči zalíbí a se svými přáteli brázdí skrz na skrz rozlehlé louky, hory i podzemní kobky. Do toho je třeba ještě započítat atraktivní element ve formě hledání nových předmětů, jako jsou zbraně, brnění, štíty a další věci.

Hráč se také v rámci RPG systému neustále vyvíjí a zlepšuje ve svých schopnostech, a proto kouzelnický učeň, který má na začátku problém zabít v odlehlé jeskyni postaršího a napůl slepého trolla, o pár levelů dál bombarduje své nepřátele ohnivými firebally nebo je zkrápí ledovou salvou. Bojovník zase na začátku běhá jen v kožené zbroji, abychom ho za nějaký čas zahlédli v oné tolik proklamované zlaté nablýskané zbroji a v sedle nepoddajného bělouše, kterému se z nozder valí zlověstný dým. Touhle poetickou vsuvkou jsem se vám jen snažil přiblížit, proč je RPG žánr tak atraktivní a proč se s těmito hrami v poslední době roztrhl onen pomyslný pytel.

Jen tak pro vaší orientaci uvedu hry, které vyšly za poslední zhruba rok a půl (a je možné, že jsem ještě na nějaké zapomněl) - The Elder Scroll IV - Oblivion + datadisky Knights of the Nine & The Shivering Isle; Gothic 3; Neverwinter Nights 2; Dawn of Magic; Two Worlds; Day Watch; Space force; Call for Heroes: Pompolic Wars a Overlord. Upozorňuji, že toto je výčet jen standardních RPG, nikoliv mixů RPG se strategiemi atp., kterých je také velká spousta.

Z hlediska internetu jsou tyto počiny ještě ekonomičtější, než by se mohlo zdát, ale takové standardní RPG, které se chytí a hráči ho budou hrát v singleplayeru se zanedlouho dočká i mohutné podpory z řad internetových hráčských komunit a právě sem autoři směřují. Chtějí, aby se jejich hra co nejvíc hrála po internetu a aby se tak časem mohli pustit do nějakého skutečně monumentálního díla.

Dobrým příkladem je třeba již zmíněný Blizzard. Jeho skvělé strategie Starcraft a Warcraft se výborně na internetu uchytily a hrají se dodnes. Z hlediska těchto úspěchů se tedy Blizzard rozhodl vzít svět Warcraftu a zpracovat ho do té nejatraktivnější a nejlogičtější možné podoby. Udělal online RPG hru. A to je právě ono jádro pudla. Když chce nějaký autorský tým skutečně zbohatnout, tak rozhodně nezbohatne na tom, že udělá skvělé automobilové závody, protože ne každý „auta“ hraje. Stejně tak je to složitější i s 3D střílečkami, protože jak jsem řekl, trh je s nimi přesycen a téměř každá jde dnes hrát přes internet, takže si hráč může vybrat tu nespecifičtější hru a tu pak může hrát se svými kamarády a vůbec se nemusí ohlížet na trendy, co zrovna letí a co se zrovna hraje.

RPG jsou ale něco docela jiného. Jelikož se jich nedělá zdaleka tolik (až poslední dobou), tak má hráč omezený výběr a pokud se nějaká takováto hra zpracuje opravdu dobře a kvalitně, tak nemusí mít vůbec konkurenci. U World of Warcraft je kámen úrazu v tom, že se musí platit měsíční paušály za hraní a z toho důvodu nemá tolik hráčů, kolik by mohl mít a tuhle skupinu mu nenásilně přetahuje na svojí stranu online RPG LineAge, která je zdarma. Nedávno se ovšem na světle světa objevila velmi známá filmová licence zpracovaná do podoby online RPG - Lord of the Rings (Pán Prstenů) a tento další lev v kleci podle mě ještě pořádně zamíchá internetovým děním a online herními statistikami.

Pohled do budoucna
Konkrétní věci, jako že Pán Prstenů převálcuje World of Warcraft se odhadovat neodvažuji, nicméně mi dovolte alespoň malou finální nekonkrétní analýzu, ještě chvíli vydržte a neutíkejte od monitorů. Podle mého názoru se budou online RPG hry stávat stále častější záležitostí a to z několika prostých důvodů: už jsme si řekli, že RPG jsou velmi oblíbeným žánrem. Také jsme si řekli, že ho můžete hrát kooperativně s partou kamarádů, což je další pozitivní element, který také nahrává moji domněnce. No a tím posledním a nejpřesvědčivějším argumentem je fakt, že vysokorychlostní internet je dnes naprostou samozřejmostí a disponuje jím už velké procento obyvatel ČR, ale i celého světa.

Nechtěl bych býti špatným prorokem a hlásat nepravdu, nicméně se domnívám, že v budoucích letech budou online RPG stále častější a autoři se budou snažit nasytit především tento segment trhu. Z toho logicky vyplývá, co se stane – klasická singleplayerová RPG budou pomalu zanikat a bude jich čím dál míň. Osobně si nemyslím, že by úplně zanikla, nicméně jejich zastoupení bude v budoucnu slábnout a budou vytlačovány „onlajnovkami“, protože těm patří budoucnost.

Článek vznikl v roce 2007, proto omluvte některé časové nesrovnalosti.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také