Brunej a Bandar Seri Begawan na vlastní kůži

Podívání o tom, co všechno jsme zažili při návštěvě Brunejského sultanátu a jeho hlavního města, Bandar Seri Begawanu.

Do doby, než jsme si zakoupili letenky brunejské letecké společnosti Royal Brunei Airlines, jsme o existenci tohoto malého sultanátu neměli ani ponětí. A ani ve svém okolí jsme nenašli příliš mnoho lidí, kteří by někdy o Bruneji slyšeli. Sehnat mapy nebo jakékoliv informace o Bruneji a Bandar Seri Begawanu se zdálo nemožné. „Vygooglili“ jsme jen pár základních informací o rozloze, počtu obyvatel a sběratelských vášních tamního sultána. Jeden zkušený cestovatel, na něhož jsme se obrátili s dotazem, jaká je vlastně Brunej a co od ní můžeme čekat, nám poslal pouze stručný email, že „v Bruneji nic moc není a že v Malajsii je to lepší.“

Brunej byla první muslimskou zemí, kterou jsme se chystali navštívit. Měli jsme zpočátku obavy, abychom se jako nemanželský pár nedostali do potíží. Do té doby jsme se osobně nesetkali s muslimskou kulturou a vinou informací převážně o muslimských extremistech, které jsme tu a tam zaslechli z českých médií, jsme byli nervózní. Naše předsudky a obavy vyvrátili doslova při startu z Londýna letušky a stewardi Royal Brunei Airlines. Je sice pravda, že každému letu předcházela modlitba k Alláhovi, ale to byla jediná skutečnost, která se vymykala našim dosavadním zkušenostem. Na usměvavé letušky v dlouhých sukních a s šátky na hlavách jsme si rychle zvykli. Díky velké nabídce filmů, různých žánrů hudby, her, televizních kanálů nám dlouhý let příjemně utíkal a díky výborným jídlům a lahodným ovocným džusům, nám nakonec ani nevadilo, že celý let byl „nealkoholický“.

Po 16 hodinách letu jsme šťastně přistáli v Bandar Seri Begawanu. Po celní prohlídce jsme do pasu obdrželi vízum, které je pro občany České republiky na 1 měsíc. Skoro hodinu jsme strávili na letišti a v jeho blízkém okolí hledáním autobusové zastávky. Tři lidé nás poslali na tři různá místa a stejně jsme ji nenašli. Později jsme zjistili, že podobně to funguje i v dalších městech na Borneu, která jsme navštívili. Jedinou šancí, jak se dostat z letiště je vzít si taxi, které bývá ale na místní poměry značně předražené. Pro srovnání – jízda autobusem z letiště do centra města stojí autobusem 1 brunejský dolar, za stejnou trasu v taxíku zaplatíte 24 brunejských dolarů. Zastávku jsme nenašli a za taxi jsme platit nechtěli. Měli jsme ale štěstí, do centra města nás svezl autem jeden brunejsko-novozélandský pár.

Jako cestovatelé „baťůžkaři“ jsme se ubytovali v jednom ze dvou hostelů, které se v Bandar Seri Begavanu nacházejí. Kvalita ubytování byla sice nevalná, ale v hostelu nás vřele uvítali a také příjemně překvapili svou znalostí České republiky. Pyšně nám ukázali nálepku jedné české cestovní kanceláře, která u nich ubytovává své klienty.

Bandar Seri Begavan je městem dvou tváří – jedna je krásná, bohatá a čistá, druhá špinavá a chudá. K té první patří například městský park Taman Peranginan Tasek. V parku vzdáleném cca kilometr a půl od centra města na Vás čekají joggingové stezky, jezírka s vodopády, lavičky. Zkrátka Taman Peranginan Tasek je místem, kde můžete odpočívat a relaxovat. Pro našince si poněkud nezvykle do parku nemůžete vzít nic k jídlu a musíte se chovat spořádaně, jak hlásají informační cedule u vstupu do parku. Další ozdobou a pýchou města je mešita Omar Ali Saifuddien, největší ve městě a už z dálky spatříte její pozlacené kopule. Několikrát denně se z reproduktorů z minaretů ozve muezzinova táhle zazpívaná výzva a muslimové se sejdou k modlitbám. V podvečer je pak mešita zpřístupněna i turistům. Těm je u vchodu zapůjčen dlouhý černý hábit a v mešitě mají vyhrazen prostor na koberci o velikosti zhruba dva krát dva metry. Dozorce bedlivě střeží každý váš krok, abyste náhodou z koberce nešlápli vedle a neznesvětili tak toto pro muslimy posvátné místo. Kousek od mešity pak naleznete další chloubu města – supermoderní nákupní centrum, které svým „poddaným“ věnoval sultán a kde není problém najít cokoliv ze sortimentu běžně dostupného u nás.

K druhé „odvrácené“ straně Bandar Seri Begawanu patří hlavně Kampung Ayer – vodní vesnice, nacházející se v zátoce těsně u města. Jedná se o brunejskou variantu chudinské čtvrti a v domcích na dřevěných pylonech zde žije přes 30 tisíc lidí. Jsou zde také školy, obchody, či policejní stanice. Spojení s vodní vesnicí zajišťuje vodní taxi. Jízda vodním taxi stojí jeden brunejský dolar a vyžaduje notnou dávku odvahy. Řidiči se nebojí riskovat, neboť rychlá plavba jim přinese více zákazníků a tím pádem vyšší výdělky. Domečky na vodě jsou často v docela bídném stavu, v jednom pokoji žijí pohromadě celé rodiny, na venkovních verandách najdete často v klíckách i nějakou tu drůbež. Odpady a kanalizace se tady neřeší, o tento problém se postarají příliv a odliv. Na druhou stranu zde najdete mnoho přátelských a usměvavých lidí, takže pro nás osobně byla návštěva vodní vesnice v Bandaru tím nejzajímavějším zážitkem.

Ve srovnání s Malajsiií ,kterou jsme navštívili poté, v Bruneji toho doopravdy „nic moc“ není. Přesto je tato zemička, kde je benzín levnější než voda, kde v sebezapadlejším obchůdku mají na zdi fotku svého panovníka s manželkou, kde se muži scházejí u hrnku kafe a ženy pyšně nosí na hlavách své pestrobarevné šátky, místem, na které budeme rádi vzpomínat.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také